Zatímco někteří lidé nachází zábavu a odpočinek při klidných aktivitách, jiní vyhledávají nebezpečí. Máme zde sporty jako bungee-jumping, případně další extrémní aktivity. Při nich je mnohdy velké riziko zranění a leckdy také smrti, a to i přesto, že existují bezpečnostní opatření, která mají zraněním zabránit. Proč nás ale tyto věci baví, když jsou pro nás nebezpečné?
Faktem je, že evolučního hlediska to nedává příliš smysl. Základním instinktem každého živého organismu je sebeochrana, a z pochopitelných důvodů. Jak je tedy možné, že nás baví věci, které jdou proti tomuto instinktu? Ani zde není odpověď nijak jednoduchá. V první řadě je dobré si uvědomit, že co nás baví je nikoliv pocit nebezpečí samotný, tedy alespoň ne ve většině případů. Jde tu především o ty endorfiny, které získáme, když ono nebezpečí přestojíme. A právě tento pocit je něco, co jinak získáme jen obtížně.
Je ale také pravda, že se na tom můžeme stát i závislými. To je také ten hlavní důvod, proč mnozí nebezpečí vyhledávají neustále. Navíc i zde platí zákon klesajících výnosů. V tomto případě to znamená, že nám přestane stačit mírné riziko, které nabízí ty extrémnější sporty, a hledáme stále větší a větší zrušení.
Bohužel to také znamená, že potřebujeme stále větší a větší míru rizika, až to mnohdy nakonec dojde do stadia, kdy jsou odstraněna prakticky veškerá bezpečnostní opatření. To ale také znamená mnohem vyšší pravděpodobnost, že dojde ke zranění, leckdy i s vážnými následky.
Problém je také ten, že tito lidé leckdy neohrožují jen sebe, ale leckdy také ostatní kolem sebe. To se ukazuje například při řízení auta, kdy často jezdí na hranici svých možností. Tím samozřejmě ohrožují ostatní účastníky silničního provozu.
Proto je nutné, abychom tyto aktivity provozovali s rozmyslem. Je to nejen v zájmu našeho života a zdraví, ale i v zájmu našeho okolí.