Když se podíváme do školského zákoníku, zjistíme, že každý obyvatel České republiky má povinnost vychodit základní školu, tedy spíše rodiče mají povinnost své dítě do nějaké posílat. A je jedno, zda se jedná o státní či soukromou. Pokud je akreditovaná, pak je vzdělání v ní uznáno. V důsledku toho existují lidé, kteří mají právě jen a pouze vychozenu základní školu. Začínají se tak ozývat hlasy, že to už dnes nestačí, a bylo by třeba zpřísnit kritéria, a to tím, že bude povinné vychodit alespoň učňovský obor.
Samozřejmě je otázkou, proč tomu tak je. Odpovědí je fakt, že požadavky na vzdělání zaměstnanců se neustále zvyšují. Dnes již i uklízečka musí mít maturitu, pokud chce pracovat v nějaké skutečně solidní firmě a nemít uklízení pouze jako brigádu. To samé platí i u prodavaček či velké části dělníků. Člověka se základním vzděláním tak prakticky již nikdo nezaměstná. Takový člověk pak stráví většinu života na dávkách, neboť nejprve nemůže sehnat práci, a později už ani nechce.
Je však otázkou, zda by něco takového bylo reálné. Přeci jen ti, kteří mají jen základní školu, mnohdy nebývají nejchytřejší. To je nejčastější argument zastánců dosavadního stavu: tito lidé by nezvládli ani učňák. Ve skutečnosti tomu však tak není. Stačí se jen podívat na ty, kteří vychodili zvláštní školu, a dokázali se alespoň vyučit. A pokud to dokázali oni, není u většiny lidí důvod, proč by nemohli také.
Jistě, najdou se ojedinělé případy, pro které je i učňovský obor příliš těžký. Takoví lidé by však jen těžko našli uplatnění v pracovním procesu, i kdyby je někdo zaměstnal, neboť i jednodušší úkony by pro ně byly příliš. Takoví lidé mají mnohdy psychické problémy, a vyžadují speciální péči, nikoliv začlenění do pracovního procesu.
Ovšem je pravdou, že o něčem takovém se na vládní úrovni doposud ani neuvažuje. Školství totiž prozatím není jednou z priorit, a ač by značně potřebovalo reformu, v současné době to nevypadá, že by k ní mělo dojít.