Vzpomínáte si ještě, jaké jste měli hračky, když jste byli malé děti? Myslím třeba ještě před třiceti lety. To nebyly takové hračky, které jsou dnes, jsou hračky hlavně elektronické a takové interaktivní. Řeknu vám, že interaktivní hračky mi opravdu hodně bavily a zajímaly, dokonce i nyní, když je mi pětatřicet let, tak si moc ráda občas někdy pohraji s interaktivní hračkou, nejraději mám furby. Znáte tuhle hračku? Je opravdu perfektní, i když stojí skoro tří risíc korun, taková ta originální hračka, tak jsem ji pořídila synovi a musím uznat, že opravdu je perfektní. Také si můžete do mobilního telefonu stáhnout speciální aplikaci, díky které potom furbi s vámi komunikuje.
Je to opravdu perfektní, jenom škoda, že syna tohle bavilo týden, potom už ho to nezajímalo, takže jsem si tuto hračku, která je interaktivní a skvělá, vzala k sobě do ložnice a občas si s ní povídám. Možná jsem blázen, ale prý nejsem jediná, prý je opravdu hodně lidí, kteří v dětství neměli takhle dokonalé hračky, tak si je dospělí oblíbili a kolikrát je berou i svým dětem. Samozřejmě za předpokladu, že třeba děti už si s nimi nehrají a tak, aby hračky samy chudáci nestrádaly, tak si s nimi hrají rodiče. Možná je to takové vtipné anebo divné, ale je to tak. Tohle prý dokonce i dělá moje sestra, mě tohle vůbec nevadí.
Takové hračky jsou prima, jenomže v dnešní době už jsou děti přehlceny různými hrami anebo interaktivními hračkami anebo v poslední době také mobilními telefony anebo notebooky či tablety. Já tohle chápu, protože v dnešní době je tohle takové kdekoliv. Všude se toho rozmáhá. Mě tohle ale nevadí, protože když každé dítě má mobilní telefon nebo tablet či notebook, tak proč by to nemohly mít i moje děti? Já na tom nevidím vůbec nic špatného je přeci úplně jedno, jestli dítě má interaktivní hračku anebo hračku, jako mobilní telefon, jestli dítě hraje na dětském notebooku, kde jsou zvířátka a podobně? Nebo jestli si dítě hraje na klasickém notebooku anebo na mobilním telefonu.