Kdo by nechtěl mít opravdu krásný byt anebo dům? Já jsem vždycky snila o tom, že budu mít to, co jsem si vždycky přála. Měla jsem vysněný svůj byt. Chtěla jsem, aby to bylo hlavně ve vysokém patře. Já jsem totiž vždycky trpěla takovou utkvělou představou, že když budu bydlet někde v přízemí, někde úplně dole anebo v prvním patře, že mě někdo rychle vykrade. Nebo že mi večer někdo vleze do ložnice a něco mi ukradne. Toho jsem se vždycky bála. Moji rodiče a také můj partner mi říkali, že ať neblázním, že se to vlastně jednoznačně nikdy nestane. Jenomže člověk nikdy neví a říká si, nikdy neříkej nikdy.
A proč jsem z tohohle bála, že mě někdo vykrade? Protože mojí kamarádce se to už stalo a ne jednou, ale dokonce dvakrát. Ano, moji kamarádku už dvakrát vykradli, sice to byla jenom chata, ale od té doby, když mi moje kamarádka řekla, co všechno jí ukradli a jaké ona z toho měla dilema a strach, tak jsem si řekla, že to je opravdu hrozný pocit, že bych rozhodně nechtěla bydlet někde úplně v přízemí anebo v prvním patře. Dokonce jsem se také dozvěděla, že lidé, kteří třeba v přízemí anebo v prvním patře suší prádlo, tak kolikrát nějaké krásné kousky oblečení jim zmizí.
Ne, že by ulítly někde vzduchem anebo že by je odnesl vítr, ale že jim je jednoznačně někdo ukradne. Potom také, když jsem ještě bydlela v malém bytě, tak jsem nikdy právě nedávala sušit prádlo ven na zahradu, kde byl společný sušák. Maximálně jenom v ten okamžik, když jsem tam seděla třeba na zahrádce. To bylo jediné, kdy jsem sušila také prádlo venku, ale že bych dala prádlo ven takhle někam, kde bych na to neviděla? Tak to rozhodně ne. Mám hodně kvalitních oblečení a také některé drahé kousky a rozhodně bych nechtěla, aby mi některé drahé oblečení někdo ukradl z prádelní šňůry. I tohle se stává. Bohužel, lidé už jednoduše neví, co by kde ukradli.