Láska je velice zajímavý pocit. Pocit lásky cítí v sobě v duši člověk každý úplně jinak, protože každý člověk lásku prožívá úplně jiným citem. V lásce ten cit je naprosto nejdůležitější, protože ten nám životě dává velkou sílu, odvahu, naději a velkou pozornost k tomu, abychom si uvědomili, co to vlastně láska znamená. Každý člověk má pocit úplně jiný. Někdo má pocit strachu, někdo má pocit šílené radosti, štěstí, pocitů velké touhy po tom druhém člověku, protože každý opravdu tohle všechno v životě vnímá jinak. Lásku poznáme podle našeho pocitu, ten pocit nám dává opravdu velkou touhu potom, abychom byli zamilovaní a cítili se být milováni, hlavně i my, protože když budeme milováni, tak hned se nám ve všem daří, jsme šťastní, máme lepší práci, protože díky lásce jsme velice naděje plní.
Já jsem vždycky snila o tom, že budu zamilovaná a šťastná až do konce svého života, ale ono to tak skutečně ani nebylo, protože láska umí člověka oklamat, umí člověku dát radost, umí člověku dát věrnost, ale stanou se i takové příležitosti, kdy tohle bohužel nedostaneme. Tohle přesně jsem já nedostala, protože jsem od lásky čekala něco jiného a dočkala jsem se nevěrnosti, a pro mě to byl velký šok. Každý chce být milován. Já jsem chtěla být milována, ale bohužel se to nestalo, a byly to pouze moje křivé domněnky.
V hlavě se nám v životě točí mnoho informací, a ty, které mi v životě musíme pochopit, protože ty myšlenky a domněnky, které nám naše hlava vydává, jsou velice náročné, a ani nepoznáme v tu chvíli, co vlastně máme udělat. Já jsem nevěrnost svého muže nepoznala, proto si myslím, že i ten mozek mi dával ty signály, že jsem nebyla tak šťastná. Měla jsem pocit nesebejistoty, a musím říct, že už to nechci zažít, protože to je to nejhorší, co člověk může prostě v životě dostat od člověka, kterého milujeme. Takže hlavu vzhůru, život jde dál, ale musíme bojovat, abychom byli zamilováni do toho, kdo bude zamilován do nás.